Než jsme všichni v Ostrově nad Oslavou vystoupili, tak vlak nabral slušné zpoždění. Cesta do Obyčtova, kde naše putování započalo,  vedla úzkou pěšinou přes lány, a tak zatímco ti první již docházeli do místa setkání, poslední byli ještě na nádraží. Had žlutých a hnědých šátků byl dlouhý snad půl kilometru. Není divu, že téměř 300 účastníků zaplnilo překrásný kostel ve tvaru želvy (kdo tam byl, tak ví, proč má zrovna takový tvar), postavený slavným architektem Santinim, do posledního volného místečka.

Po zahájení jsme se rozdělili po oddílech či družinách do skupin, které na trase dlouhé 13 km plnily nejrůznější úkoly a odpovídaly na všetečné dotazy pořadatelů. Cílem byl další klenot z dílny Jana Blažeje Santini-Aichela – chrám sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou. A odtud jsme se odebrali do kláštera ve Žďáru, kde jsme se setkali s brněnským biskupem.

Slavná mše svatá, kterou zde přítel skautů, brněnský biskup Vojtěch Cikrle sloužil, byla vyvrcholením této skautské pouti. Pouti bez kolotočů a cukrové vaty, ale plné zážitků a setkání s jinými skauty. A radosti nad tím, že jsme všichni, i nejmenší vlčátka a světlušky, dokázali překonat tíhu vedra, prašných cest i bolavých nožiček. Kdo tam byl, určitě načerpal nové síly ke svému dalšímu skautskému putování. Snad nám tyto síly do příštího svátku patrona skautů vydrží.       

Vašek Procházka, duchovní zpravodaj BRJ